1.den   sobota 20. 7.
 

UŽ JE TO TADY, sen se stává skutečností!


 


           6.23 hod budíček
           7.15
sraz s Jirkou u nás, dobalení jídla (kam s ním?), ubezpečujeme se, že máme vše,
                      vážíme se - bez kola:               já 78 kg,          Jirka 90 kg
                                      - s kolem a bagáží:     +35 kg                 +33 kg


0 km    7.30 fotíme se v tričkách Rubeny před domem, poslední pozdravy, přání šťastné cesty a rozloučení s blízkými, jsme natěšení a plní očekávání, teď už nás nic nezastaví! Už je to tady, sen se stává skutečností. Poprvé nasedáme na kola a....s plnými brašnami je to úplně jiný pocit. Abychom si alespoň trochu zvykli,  raději měníme plán a jedeme po rovině do města.


1 km    7.40 náměstí TGM v Náchodě: dokupujeme v trafice Zefyru CZ-ky a díky ochotné paní vedoucí dostáváme zdarma znaky Náchoda -  samolepky, které ihned lepíme na brašny. Teď si teprve připadáme jako správní cestovatelé a ne obyčejní výletníci. Ještě foto od Zdeny, manželky Jíry, která (snad vedena nějakým šestým smyslem) nás dostihla na rohu náměstí a už doopravdy vyrážíme = 7.45 hod,


7.50 první stoupání na Kramolu (až mnohem později se Jirka přiznal, že už  tady měl první krizi), Trubějov, Olešnice, Devět křížů u Červeného Kostelce, následuje sjezd do údolí k Úpě, Havlovice, Úpice, Radeč, Starý Rokytník (je příjemně, spíše zataženo, cesta krásně ubíhá, jedu první – přeci jen jsem toho najel tento rok mnohonásobně více než obvykle, Jirka se teprve rozjíždí).


33 km  9.30-10.15 TRUTNOV, Krakonošovo náměstí: naše 1. zastávka a svačina z bohatých domácích zásob, vždyť nás čeká přejezd našich nejvyšších hor! (navštěvuji cyklošop - teprve se učím s cyklokompjůtrem a nerad bych si vymazal první údaje)  Horní Staré Město, Mladé Buky, Svoboda nad Úpou, Maršov.


51 km  11.10-11.45 hospoda Na křižovatce: první polévka – houbová  za 20,-Kč (moc dobrá, snad nebyla  z muchomůrek) a také první Jirkova cyklocigareta!?  A teď vzhůru 12 km na Pomezky! Jedeme, bohužel, do nízké oblačnosti.


63 km 13.15 Pomezní boudy, hraniční přechod: hurá, jsme nahoře (ani jsme nevyužili všechny převody) mží, kolem je mlhavo, Sněžka není ani náhodou vidět! Fotíme se před hraničním přechodem, poprvé voláme domů, strojíme se do teplého. Jirka si dává druhou cigaretku k velké nelibosti polského celníka (blbec jeden důležitý, tedy ten celník, nechává nás pěkně vytuhnout). Za odměnu se řítíme 12 km zatáčkami prudkého sjezdu po trase Závodu míru do Kowar, následují Sciegny a Karpacz.


84 km  14.45 KARPACZ  neleží v rovině ale v mnoha serpentinách úbočí Sněžky (to ale vidíme jen na pohlednicích, vrcholky jsou v oblacích). Už cestou do tohoto centra polské strany Krkonoš jsme si všimli narůstajícího provozu burácejících motorek jezdících bezcílně nahoru a dolů. No ano, koná se zde celostátní mezinárodní sraz baikerow - tedy motorkářů (kolo se řekne rower). Fotíme se a sami se při průjezdu stáváme atrakcí toho lidského hemžení. Obdivujeme kostel Jana Pavla II., bobovou dráhu i zvláštní dětský bujeejumping. Zastavujeme v parčíku u laviček. Jirka jde pro vodu, sestavuje fungl nový plynový vařič a připravuje naši první „brazilskou“ kávu.
Máme za sebou asi 2/3 dnešní plánované porce, já sladím, Jirka kouří = těžká pohoda. Jen ostrý zvuk mašin (Harley Dawidsonů, Hond, Yamah, bavoráků,…), namáhavé supění turistických vláčků tažených „ přestrojenými“ traktory a troubení ztěží se proplétajících více či méně luxusních autobusů prořezává sváteční atmosféru. Pozorujeme to hemžení a současně rozhodujeme: PRYČ odtud, vzhůru do klidu hor!


            16.00 odjíždíme  vzhůru do Horní Karpacze, ty serpentiny,  penziony a hotýlky snad nikdy neskončí (a motorky též), nahoře je dřevěný kostel – poutní místo Wang (sem směřují ty davy turistů), už nás ale tlačí čas a tak jedeme dál – nádherný 12-ti km sjezd do Górny Podgórzyn. Tady děláme osudové rozhodnutí: stačí sjet vpravo 2 km dolů podél potoka a jsme hlavní silnici. My však v euforii na „téčku“ jedeme doleva nahoru (kdybychom jen tušili co nás čeká a jak hluboko si sáhneme hned 1.den).


100km 16.45 vesnice PRZESIEKA: svačíme (dnes už 5.a 6. horalku), odháníme dotěrné psy a studujeme mapy (ty polské jsou každá jiná), už víme, že to nebudeme mít vůbec lehké, ale vracet se nebudeme!!!  Pořád stoupáme serpentinami po stále mizernějším asfaltu ulici Droga Karkonoska až po závoru se zákazem vjezdu (dříve se tudy jezdilo k nám do Špindlerova Mlýna) – Špindlerovka nemůže být daleko!


105km Jsme pěkně vysoko, ale hlavně jsme grogy – mám děsivou krizi: už nemám „morál“ utočit ani nejlehčí převod, musím slézt z kola, vše mi připadá komické, chechtám se a přitom nejsem schopen ani tlačit kolo, asi 2 km jdeme pěšky!


107km asi 18.00  2 mosty = Droga 2 mostków: jsme v kuloáru pod Špindlerovou a „cesta hrůzy“ se konečně obrací po druhé straně údolí dolů – parádní sjezd (až na ten povrch), ale už po 2km končí i ten mizerný asfalt a dál už jen šotolina proložená stále větším množstvím kamenů (rychlost klesá na mizerných 7-8km/h a do rukou i lýtek jdou křeče, o odpočinku si můžeme nechat zdát, oči vykoukané, …), dojíždíme na křižovatku lesních cest s nástěnnou mapou a jakousi hájovnou, dáváme se vlevo a konečně jedeme po slušné cestě (sice nahoru a dolů, ale ) konečně na západ – ještě že nám orientaci v zalesněném členitém terénu usnadňuje sluníčko, které si zahnalo mraky bůhvíkam (fotíme vývěsku Karkonoski park narodowy).


117km Další křižovatka (dáváme se vlevo) a na další opět (měli jsme ale do třetice jet rovně!). Ztratil jsem znáček Náchoda a tak se asi 2km vracím (samozřejmě zbytečně). 19.30-19.45 fotíme odspodu Sněžné jámy pod kterými tušíme stawy (ledovcová jezera) a od turistů se dozvídáme to co již tušíme: musíme se asi 3km vrátit zpět dolů a vlevo


127km 20.30 Sklarska Poreba (okraj) – no konečně! Teď má zase těžkou krizi Jirka – leží na silnici, nohy opřené o telegrafní sloup, snad i chvilku spí (já jsem se po dalších dvou Horalkách otřepal a hlavně už vím, kde jsme). Prohlížím si nádherná panoramata zapadajícím sluncem nasvícené (mně neznámé) severní strany Krkonoš s dominantami Vysokého kola (=Labski Szczyt) a Szrenicí (1361m) s lanovkou, vleky a sjezdovkami. Ve městě je sobotní večer v plném proudu (diskotéky a restaurace praskají ve švech, taneční hudba, lufťáci). Zejména vůně z restaurací a pohledy na orosená piva a plné talíře nám dávají pořádně zabrat. My však musíme dál. Za chvíli se bude smrákat! A také jsme se měli po osmé hlásit mobilem manželkám při pravidelné relaci – není tu však signál!)


128km 20.45 vlečeme se vzhůru serpentinami na Novosvětský průsmyk (strkám Jirku), dvě nugety nabírané prstem nás staví na nohy, oblékáme flísky, instalujeme osvětlení a vyrážíme zdolat poslední dnešní kopec (a že jich bylo), vpravo od silnice se rýsují siluety Jizerek (co nám asi přinesou, ale to bude až zítra…), konečně se silnice narovnává – jsme v sedle a ve tmě začínáme sjíždět (okolní kamiony nás nepříjemně oslňují


135km 21.15 hraniční přechod :  Poláci si opět dávají na čas, stále není signál. Sjezd ve tmě za svitu hvězd (zítra bude asi krásně) dolů do Harrachova – je nám citelná zima a těšíme se  na cokoliv teplého, oči vykoukané (jen si někde hloupě „neustlat“!)


140km 21.30 HARRACHOV – autokempink Jiskra: dnes opravdu naposled slézáme z kola, voláme domů, stavíme stan (na to, že potmě a poprvé to docela ujde), sprchujeme se ve vlažné vodě (ještě že není studená), vaříme gulášovou polévku a čaj (mňam mňam) zabezpečujeme kola, ještě namazat kolena.
24.00 ležíme konečně ve spacáku a upadáme do hlubokého spánku(nic se nám nezdá)! Dnes toho bylo opravdu dost! „Den hrůzy“ podle Jirky. Pořádná prověrka našich sil!



            Když chceme objet celou republiku, nemůžeme klesat na mysli i těle hned první den.