11.den  úterý 30.7.


Z ČECH NA MORAVSKÉ POLE       


           

6.30     budíček je dnes opravdu nekompromisní: „sousedi“ startují škodovku 105 a kdo ji měl, ví co dokáže sytič! Hned po ránu je však „azuro“, slunce je v duši i ve stanu, a tak nemá cenu polehávat. Jirka vaří čaj, přikusujeme povidlové buchty. Nezbyla ani jedna, jak byly dobré (a to jsme si původně mysleli, že nám druhé platíčko zbude na cestu)! S plnými žaludky okupujeme sprchy. Drhneme sebe i moiru a kdyby už nečekali další zájemci o ranní očistu, určitě bychom vypustili celý bojler. Opravdu příjemné ráno na Osice. Vše završujeme kávičkou - „brazilskou“. Naše věci mezitím krásně schnou na pásce, která odděluje jednotlivé sektory pro stany. Nám posloužila jako prádelní šňůra. Balení už je rutina. Každý den je stále větší problém přinutit se do té nejméně zábavné činnosti: mytí nádobí. Jsme úžasně vynalézaví, úsporní a praktičtí. Zašpiníme si už jen nezbytné minimum. Ještě nabrat vodu do bidonů a připravit pití.     8.50     připraveni, plácáme si na úspěch dnešního dne, odjezd do Nové Bystřice.


4 km    9.05     NOVÁ BYSTŘICE: prodejna KG Sport „2“ cyklosport, už včera vyhlídnutá a mnohokrát po městě anoncovaná na reklamních panelech (Martin Kubíček & Tomáš Gašek),  je zastrčená v uličce vedoucí z náměstí. Jsme v oáze cyklistů (po takové době, když nepočítám tu v Gmündu, moc jsme jich v pohraničí, pohříchu, neviděli)! Vysvětlujeme, co potřebujeme udělat na kolech. Jsme úspěšní na půl. Na počkání nám to neopraví?! Ale když si to uděláme sami, půjčí nám potřebné nářadí. Je holt sezona, chápejte, raději prodávají košíky, rukavice, brýle a další doplňky. My chápeme a hlavně děláme! Za hodinku udělal Jirka za mé skromné pomoci „generálku“ svého Eagla Superiora. Koupil nový plášť a protože mají šíři jen 35 mm místo potřebných 42, mění málo jetý plášť z předního kola na kolo zadní a na předek dává plášť nový značky Author! Jeho stroj tím získává na „akčnosti“. Hlavně však Jíra stahuje kliky, střed šlapáku a rovná pokřivený střední tác ve svěráku v dílně jen tak dle oka. A že ho má secsakra dobrý, až do cíle v Náchodě pak vše chodí jak švýcarské hodinky! Jo, vyučený zámečník se nezapře. Já zatím dofukuji všechny duše: přední  na 75, zadní na 80. Kromě toho myji řetězy, přehazovačky, tácy, pastorky. Je obdivuhodné, co vše si ta choulostivá zařízení nechala líbit! Ještě zbývá přejet rámy hadrem, promazat převody a znovu „nasadit“ brašny a celou bagáž. Kola teď vypadají ještě lépe než před startem...Ochotní majitelé nás dokonce nechávají umýt. Jsme z toho tak „vzatí“, že úplně zapomínáme udělat fotodokumentaci celé akce a hlavně prodejny s jejich ochotným personálem (měli jen připomínky k mytí kol benzínem na městské dlažbě a obavy z „práskačů“). Tak tedy „sorry“ a velký dík!


            10.15   odjezd na náměstí, kde si na oslavu úspěšné generálky dáváme zmrzlinu. Chutná, ale italská to není!


10.30   vyrážíme o poznání snadněji, kola se točí jedna radost! Míříme přes Albeř znovu k rybníku Osika, kde míjíme sportovní a rekreační areál Univerzity Karlovy Praha.


9 km    Klášter (malá ves při Klášterském rybníku dostala svůj název podle kláštera paulánů, který byl založen v r.1501, z něhož se však zachoval pouze honosný barokní kostel Nejsvětější Trojice): odbočujeme vpravo na cyklotrasu č.1006 vedoucí skrz les. Cesta je to perfektní, naše kola také, přehazovačky cvakají zlehoučka a přesně. Filipov, Dobrotín a ...


18 km  11.15   Staré Město pod Landštejnem (Ø 22,8 km/h!): městečko pod jedním z nejstarších, nejrozsáhlejších a nejzachovalejších hradů u nás. Kupujeme si zde pití a uháníme dál po trase č.32 (hrad jsem už navštívil v minulosti při vzpomínané dovolené). Čeká nás totiž daleko větší architektonický skvost – Slavonice.


26 km  11.45   SLAVONICE (Ø 21,9 km/h): městská památková rezervace, která vyniká souborem pozdně gotických a renesančních měšťanských domů, jejichž průčelí zdobí bohatá sgrafitová a figurální výzdoba. Na takovou velkolepou nádheru nejsme vůbec připraveni. Při vjezdu na náměstí si připadáme jako pan Matěj Brouček ve svém výletu do minulosti. Není divu, město se ve svém vývoji zastavilo v r.1750, kdy byla původní poštovní cesta z Vídně přes Slavonice do Prahy přeložena přes Znojmo a Jihlavu. Škoda, že nemáme čas na prohlídku interiérů a sklepení (vede tady poznávací okruh). Musí nám stačit návštěva pouze jednoho domu využívaného jako stylová restaurace. Dáváme si tradičně polévku (hovězí) a pivo (řezaný Kozel). Až na pomalou obsluhu vše výborné


12.30   ještě fotíme a už zase můžeme jet dál, pohledem zpět z kopce za městem se loučíme s „výletem do minulých století“. Po trase č.48 projíždíme Písečné, ...


42 km  13.25   Rancířov: je vedro, i když občas pod mrakem, žně jsou v plném proudu,


44 km  13.30   Jihomoravský kraj, okres Znojmo: tak jsme na Moravě, musíme se vyfotit, kopce zůstaly na dlouho za námi, kraj je zde rovinatý a úrodný, cesty přímé... Moc nás to posiluje a už víme, že náš plán dotáhneme až do úspěšného konce.Už se to nebojíme vyslovit nahlas, oba!  Nejen, že jsme překročili hranice Moravy, ale od včerejška už bez problémů dřepáme k vařiči, nohy přehazujeme přes sedla, bezbolestně vylézáme ze stanu - jako bychom vyjeli před chvílí na výlet okolo Náchoda! Naše těla si zvykla na každodenní porci a to nám dělá moc dobře, doslova potěšení. Je to jen o tom, jaké si člověk nastaví mantinely, limity a když jen trochu chce...!


Hurá, připíjíme si ionťákem z našich bidonů. Jen  tak dál.


49 km  13.50   VRATĚNÍN (Ø 21,5 km/h, t: 2.15 hod): zastavujeme u radnice na náměstí, v místní restauraci si dáváme oběd (smažený sýr, hranolky, malé pivo – humus, kávu), 15.00 odjíždíme 1 km  na hraniční přechod Vratěnín/Drosendorf, razítko do pasů od Čechů na památku a už se fotíme u cedule s nápisy EU a Östereich, vstupujeme totiž „do Evropy“. Kdo ví, kdy tam budeme všichni a doopravdy?! Razítko dostáváme také od Rakušáků v Oberthürnau. Dnešní maximálkou 57 km/h sjíždíme až k hladině Dyje (Thaya) do Unterthürnau, přejíždíme přes most na pravý břeh a proti proudy řeky dorážíme na kraj Drosendorfu.


55 km  15.30   Drosendorf: odbočujeme vlevo nahoru a v polovině kopce najíždíme na cykostezku, která nás dovádí do Wolfsbachu. Kolem dokola právě probíhají žně a za volanty traktorů sedí výhradně samé ženy. Musí, chlapi jezdí s kombajny!


58 km  15.50   WOLFSBACH: obloha se zatáhla „olověnou“, po kapkách přichází bouřka, na konci vesnice zajíždíme do nového garážového stání, které je jako na objednávku prázdné. Máme prostě kliku! A za chvíli je po dešti.


            16.05   vyjíždíme z garáže dál do Langau. Musíme zde dávat pozor, abychom se nepřilepili – dělají zde nový asfalt (ten starý by u nás patřil mezi nadprůměrný, ale Rakousko nechce být průměrné, ani na venkově v pohraničí!)


68 km  16.40   RIEGERSBURG: malá vesnička s velkým barokním zámkem, fotíme se na samospoušť na zámeckém trávníku. Správci privátního objektu se to moc nelíbí, huláká a vyhání nás za bránu. Ale fotku máme! Znovu však začíná pršet, azyl nacházíme v nedaleké autobusové budce u zámeckého rybníka a pozorujeme „ženy za volantem“. Ztrácíme však dobrou půlhodinu!


71 km 18.15   FELLING: jsme nuceni dnes už po třetí zastavit pro déšť, je to vážné, vypadá to na dlouho. V autobusové zastávce svačíme (chléb, rama, lovečák). Stále vytrvale prší a nejvíce je zataženo právě tam, kam máme namířeno. Dnešní plán je vážně ohrožen. Že bychom nocovali v zahraničí? K ukrácení dlouhé chvíle si čteme v Cykloturistice. Sláva, konečně déšť slábne a tak hned vyrážíme. Mělo by to být z kopce. A také že je. Nedbáme na mokrou silnici a hravě ve sjezdu k Dyji ustanovujeme dnešní rychlostní rekord 70,2 km/h !


77 km  18.45   Hardegg: fotíme se několikrát s hradem v pozadí, vzbudili jsme dokonce zájem místní policie, neboť nevědomky kvůli lepšímu pohledu na hrad zajíždíme na její pozemek.


78 km  18.55   Hardegg/Čížov - most přes Dyji a zároveň přechod pro pěší a nás, cykloturisty: po dešti se citelně ochladilo, voda v Dyji je teplejší než vzduch, výsledný efekt je úchvatný: chuchvalce mlhy nad hladinou, svěží vzduch a boží klid. Pevně věřím, že se diáček podaří (taky že ano). Dostáváme další razítko „do sbírky“ a už řadíme nejlehčí převody: čeká nás 3 km dlouhé (a zvláště v první ½ opravdu strmé) stoupání z nadmořské výšky 290 m do 437 m na místo zvané Na Keplech. Cestou míjíme Hardeggskou vyhlídku, zastavujeme však až na vrcholu.


81 km  19.20   Na Keplech: přístřešek s informační mapou


82 km  19.25 – 19.40  ČÍŽOV: prohlížíme si jediné zachovalé ženijní zátarasy v celé České republice z dob „železné opony“. V roce 1951 byl přijat restriktivní zákon na ochranu státních hranic. Na základě této normy bylo zahájeno budování ženijně-technických zátarasů, neslavně známé železné opony. Státní hranice s Rakouskem a tehdejší NSR byla hermeticky izolována od vnitrozemí tzv. hraničním pásmem. Nezbytné činnosti v této „zemi nikoho“ směli vykonávat jen lidé příslušně prověření, vlastnící tzv. propustku (speciální průkaz). To vše se dozvídáme z informačního panelu. Ale protože, jak jsem již uvedl dříve, Jíra sloužil „na čáře“, dozvídám se i další podrobnosti včetně názorné ukázky, jak se dala signální stěna prolézt (viz foto). Mám s sebou zkrátka toho nejlepšího průvodce.

„Opona“ byla tvořena:

1. drátěným zátarasem,

2. signální stěnou
s elektrickým proudem o napětí 24 V v několika úsecích a s „brankami na západ“,

3. oraným pásem udržovaným technikou i herbicidy,


4. nastraženými tenkými dráty, jejichž porušení odpálilo světlice a dělbuchy,


5. strážními věžemi  a osvětlovacími rampami tzv. „špačkárnami“,

6. obslužnou, zpravidla asfaltovou , komunikací neboli „poplachovkou“ pro rychlý výjezd techniky zásahových jednotek ke kontrole signalizovaného místa narušení. Každá rota „obsluhovala“ úsek přibližně 10 km dlouhý a zhruba v jeho polovině měla budovy a celé své zázemí.


„A měli jste nějakého narušitele ?“, ptám se. „Za celou dobu jen jednoho zbloudilého opilého Rakušáka, jinak šlo vždy o planý poplach způsobený zvěří, větrem nebo pádem větví stromů“.


Od odbočky za Čížovem se vracíme k hlásce pro Jirkovy zapomenuté brýle. Využívám toho k pořízení diáčku „překročení železné opony narušitelem“.


Čas již notně pokročil a tak pružně měníme plán: nepojedeme do Znojma, ale zařadíme do programu Vranov nad Dyjí. Tam také míříme nejkratší možnou cestou přes kopec Větrník (509m), část jdeme pěšky. Za vynaloženou námahu jsme odměněni pohodovou jízdou skrz les k hlavní silnici č.398, po níž se za chvíli řítíme dolů k Vranovu. Nejen že opět překonáváme dnešní maximálku, ale především jsme fascinováni pohledem na zámek, který se nám otvírá  ze serpentin nad městem na Dyji. Jako vystřižený z pohádky, navíc je po dnešních deštích v mlhavém hávu, tak vypadá zámek (původně hrad) na 76 m vysoké skále nad řekou Dyjí, který známe všichni díku filmu Nesmrtelná teta. Další zajímavostí, kterou máme možnost si „osahat“, je historické dláždění vozovky z okrových kameninových kostek, které mají nepochybně původ ve zdejší, již v r.1882 zaniklé, továrny na kameninu   Dole na náměstí je spousta cykloturistů. Radíme se s „děckama“ z Jindřichova Hradce o místu dnešního táboření. Nevědí a my také ne. Spoléháme na naši intuici. Nezklamala: za mostem přes Dyji nacházíme ve stráni soukromý kemp a penzion Jelen. To je ono, opět máme kliku.


93 km  20.40   VRANOV nad Dyjí (Ø 19,2 km/h, t: 4.52, max. 72 km/h, celkem 1250 km): voláme domů, během deseti minut máme postavený stan v rohu zahrady pod jabloní, připravené spaní a zabezpečená kola a jdeme do města na večeři do večerky. Je teplý večer, nad námi se do tmy rýsuje nasvícená silueta zámku, popíjíme Kozla a přikusujeme obří bagetu. Cestou do kempu ještě volám z budky mým rodičům (mluvím s mamkou), aby neměli zbytečný strach. Na dobrou noc si připravujeme už tradiční „brazilskou kávičku“ a vychutnáváme si slast vařící sprchy.


            23.23   spíme téměř okamžitě!