18.den  úterý  6.8.


POSLEDNÍ DEN

 


            8.00     vstáváme jako poslední, všichni jsou už vzhůru, musím přiznat, že jsem spal moc dobře a hlavně tvrdě jako dub. Ostatní s tím bez výhrad souhlasili, jenom dodali, že jsem k tomu i „řezal“! Výborná snídaně je již připravena, vše završuje bábovka s kávou. „Ještě si budete něco přát?“ Oba si připadáme jako lordi.


Dopoledne máme relaxačně rodinné. Jirka jde s rodinou na houby a pak ještě chvíli zkouší jízdu na kajaku. My ho s Jitkou trávíme projížďkou na deblkanoi po Pastvinské nádrži až do Studenecké zátoky (to je 6 km tam a 6 km zpět). Jitko, jak je to dlouho, co jsem tady byl s univerzitou na kurzu turistiky a pobytu v přírodě? To se psal rok 1980! A také jsme se tady plánovitě setkali...


Oběd máme opět servírovaný, o několika chodech a stylový k vodě: kapra (a také bramboračku, vepřové na zelenině, brambory, kávu, zákusek,...Docela si to užíváme. Několikrát posouváme čas startu do poslední etapy.


            13.45   konečně odjíždíme, skoro o dvě hodiny později, bez stanu a části oblečení.


Přes Končiny po cyklotrase č.4074 dojíždíme na zalesněný hřeben. To už jsme překročili současně hranice Královéhradeckého kraje a okresu Rychnov nad Kněžnou.


7 km    14.20   Žamberecké lesy (655m): měníme trochu plán. Ani poslední den nechceme jet „zadarmo“ údolím, proto pojedeme nikoliv Orlickým záhořím proti proudu Divoké Orlice, ale „uděláme“ na závěr hřebenovku Orlických hor včetně jejich nejvyšší hory! A tak pokračujeme po červeném vrcholovém značení na Haničku.


12 km  14.50   HANIČKA – rozcestí (745m): potkáváme další známé tváře, bývalou hospodářku naší školy paní Ježkovou a dvě studentky: Moniku Štěpánovou s kamarádkou. Obě na kolech „na těžko“ jedou tábořit na tři dny na Pastviny. Dáváme si v bufetu pivo, tentokrát 12° Kozla, ještě se fotíme u bunkru.


            15.20   odjíždíme strmě vzhůru po rozbité cestě, která je pro naloženého treka na hranici sjízdnosti. Situaci nám komplikují odvodňovací překopy, které jsou čerstvě vybagrované napříč cestou v intervalu snad každých 50-ti metrů! Zvolna nabíráme výšku, pěkně funíme a nadáváme. Mé zadní kolo už docela slušně „hází“.


A o co bychom oba zrovna teď nejméně stáli, to je případný defekt!


17 km  15.50   Pod Anenským vrchem (942m) si při krátké hygienické přestávce (t: 1.25 hod, celkem 1998 km) všímáme totálně uschlých bříz. Ani stav nedávno vysázených smrkových porostů není nejlepší. Ba naopak, alarmující! Nové smrčky jsou od vrcholu do poloviny rezaté. Dle sdělovacích prostředků prý prodělali nějaký exhalátový šok. I my jsme v šoku. Ze všech pohraničních hor, kterými jsme během své cesty projeli, jsou lesy v našich Orlických horách v nejubožejším stavu!


19 km  16.10   sedlo MEZIVRŠÍ (926m): 2000 km! Po volejbalovém způsobu si plácáme vzájemně do rukou, fotíme se s cedulí „Mezivrší“ a stoupáme pod Komáří vrch. Několikrát se objevují výhledy do Záhoří a hlavně na důvěrně známé kopce na obzoru. „Tam v dáli, to je Bor a Hejšovina“, říkáme si spolu s babičkou Boženy Němcové. Už jsme „skoro“ doma. My jsme to opravdu dokázali. Zatím však stále skáčeme po kamennou drtí vylepšené cestě. Po kolikáté už „odprošuji“ za takové zacházení své spolehlivé kolo. Promiň „zenýtku“.


22 km  16.45   PĚTICESTÍ (1004m) - křižovatka turistických cest (Ø 11,1 km/h, t: 2.00 hod): „kouř pauza“ (dost dobře Jirku a vůbec kuřáky nechápu, vždyť to je zralé zrovna na rozedmu plic), čokoláda na doplnění energie – to je ono! Zrovna volá Jitka a klade mi na srdce, že musím dát zavčas vědět, kdy přijedeme do Náchoda. Dcera Renča je na tréninku a rozhodně si nechce nechat ujít náš příjezd. A pak jdeme asi ve 20.00 na společnou slavnostní večeři do Bonata, salonek je již zarezervován.


            Jsme zde také svědky „demokratického“ hlasování 9 cyklistů, kteří se dohadují, kam že odtud pojedou dál, zda do Říček, či do Zdobnice....


To my jsme se ve dvou vždy dohodli! A bez hlasování. Ono by stejně nemělo smysl. A jsem moc rád, že jsme neměli za celou dobu vůbec žádný spor, žádnou slovní přestřelku či ostřejší výměnu názorů. Vždy jsme respektovali přání toho druhého a snažili se navzájem si vyhovět, pokud to bylo jenom trochu možné. A hlavně, volili jsme taková rozhodnutí, abychom byli oba spokojeni. Vždyť nejhorší by bylo, kdybychom si to navzájem kazili, znepříjemňovali a celá akce by pak pro oba vyzněla jako „za trest“. A my jsme přeci celé naše putování pojali jako jedno veliké klukovské dobrodružství, které jsme si vymysleli, vydupali a za odměnu uskutečnili. Plníme si tak svůj společný sen. A i když to možná zní nadneseně, každý kilometr naší cesty, byť by byl sebenamáhavější, je pro nás radostí. Radostí z nových zážitků, z aktivního pohybu, z přírody, z překvapivých i plánovaných setkání –  prostě radostí ze života!


28 km  17.15   Pod Homolí (963m) nad Čertovým dolem začíná pršet. Naštěstí ne na dlouho.


31 km  17.30   Pod Jelenkou (1048m) jsme v důvěrně známém místě. Vlevo bychom se dostali po 3 km na Luisino Údolí, vpravo bychom sjeli po modré turistické značce do Záhoří k panu Prátovi na 3 km vzdálenou chatu Bedřichovku. (Jezdíme sem na školní lyžařské a sportovní výcviky). My však pokračujeme rovně zdolat nejvyšší horu.


32 km  17.40 – 17.55  VELKÁ DEŠTNÁ (1115m): další vrchol do naší sbírky - pořizujeme vrcholové foto. Je tu zima, občas spadne ze zatažené oblohy kapka. Viditelnost nic moc, zvedá se vítr, bereme si bundy.


36 km  18.10   Šerlich (1019m), dělám Jirkovi foto s Masarykovou chatou a s Velkou a Malou Deštnou v pozadí. Tlačí nás čas. Volám Jitce a udávám naši polohu i další plán a čas  příjezdu (Ø 12,8 km/h, t: 2.50 hod, max.49,5 km/h). Naposled jedeme do zahraničí. Vlastně opatrně s koly scházíme po sjezdovce do polského Zielence.


38 km  18.30   Zieleniec: největší polské lyžařské středisko. Měli jsme dnes z Pastvin vyjet alespoň o jednu hodinu dříve! Už je jasné, že to do Náchoda na plánovanou devatenáctou hodinu při nejlepší vůli nestihneme, vždyť je to občas i do kopce. Ale děláme pro včasný příjezd maximum. Do Kladského sedla (Przelec Polskie Wrota) se spouštíme dnešní maximálkou 66 km/h! Závěr našeho putování se mění v časovku dvojic. Od Lewina Klodzkiego jedeme až na hranice průměrem 37 – 40 km/hod !


            A to ještě před Chudobou (Kudowa Zdrój) beru za jízdy na špici mobil. Je 19.10.


58 km  19.15   hraniční přechod Náchod / Kudowa Slone: přechodem pro pěší se nezdržujeme a řadíme se rovnou do pruhu co slouží k odbavení osobních automobilů. Formality jsou naštěstí rychle vyřízeny. Jirka se mě jen stihne zeptat: „dál už pojedeme normálně“? No jasně, teď už si to vychutnáváme.


            Jsme přeci doma. Náchod nás vítá. Jedeme po staré cestě rovnou po Kamenice, tedy po pěší zóně. Od Karlova náměstí se svorně držíme za ruce, vychutnáváme se prchavý pocit štěstí i vítězství současně. Štěstí, že jsme v pořádku po 18-ti dnech zpátky na místě startu. Vítězství nad všemi nástrahami a problémy cesty. Bohužel tu překáží kolotoče a další podobné atrakce. Chystá se Náchodská pouť.


64km   19.25   NÁCHOD, náměstí (Ø 16,5 km/h, t: 3.56 hod, max.66 km/h, celkem 2045 km): kamarád Vláďa Honzů nás fotí při vjezdu na náměstí, děláme ještě jedno kolečko pro rodinné fotografy a pak už jen srdečné přivítání před radnicí, pusy, stisky rukou, focení... Dostáváme od našich dcer na krk papírovou medaili (od Renči) a do ruky kytičku (od Barči). Rychle odpovědět na první dotazy a sdělit hlavní dojmy. Kromě našich nejbližších je tu také v kompletním složení rodina Honzů. Škoda, že to nevěděli Zemánkovi, taky by přišli! „Já su tak šťastný“!


19.50   rozloučení a rychle domů, ještě poslední fotka v cyklistickém před domem a šup do vany. Jde se totiž na slavnostní večeři!


 


 


EPILOG


            Po šestnácti dnech nejedu na kole, nýbrž se nechávám vézt autem.


            20.30   vymydlení a voňaví se scházíme ke slavnostní večeři v salonku hotelu Bonato: já, Jitka, Renča, Jirka, Bára, Jakub a Lenka. Petr, Klára a Kamil jsou omluveni. Pořizujeme dvě poslední fotky u prostřeného stolu s „medailemi“a nejbližšími na krku. Předávám slavnostně Jirkovi červené tričko Rubena. Nejen jejich velopláště mají duši. I ty, Jíro, i ty máš velkou duši. Kamaráde, budeš mi chybět, už nebudu za sebou slyšet otravně rytmické vrzání kliky tvého kola, už nebudu mít tak trpělivého fotografa a perfektního servismana !!!


            Snad někdy příště. Na podzim, za rok, kdo ví...?


„Johanka“ byla mňam mňam, náchodské pivo Primátor ze všech nejlepší a s plnými žaludky se dostavuje únava... Je čas jít spát, snít, jet dál, žít zase normální, obyčejný život. Věnovat se rodině, práci, domu, zahradě...  Ale ty zážitky nám už nikdy nikdo nevezme! Těch 18 dní stálo opravdu za vše! I za tu trochu nepohodlí.Bude na co vzpomínat, o čem vyprávět, co prohlížet a ukazovat! A možná i plánovat...


DOKÁZALI  JSME  TO ! Viď, Jirko... DÍKY !           


 
 


EX POST


1.         Ve středu 7. 8. byla odvysílána na Rádiu Metuje v 17.15 a v 18.45 v rámci cyklu „O čem se hovoří“ Vláďova úvaha o smyslu naší cesty (a nejen o tom).


2.         Dva dny po našem návratu začaly pustošit naši zem ničivé povodně. Nevyhnuly se ani mnohým místům, kterými jsme v předchozích týdnech nic netušíc projeli. 


3.         Jirka má fotky z cesty hotové už ve čtvrtek 8. 8., já mám diáky k vyzvednutí až v úterý 20. 8. po návratu z každoročního zájezdu do Itálie.


4.         Ve středu 21. 8. se scházíme u Tučkových na terase k prvnímu promítání diapozitivů a prohlížení fotografií z cesty.


5.         Kolo Author Zenith SX, které mi  tak dobře sloužilo, jsem očistil, vykoupal, vyšamponoval a naleštil až v úterý 20. 8. a k servisu do Apolla odvezl  ve středu 21. 8. (Promiň).