2.den   neděle 21.7.


AZURO – SLUNCE V DUŠI


 


            7.30 probouzím se první, píši deník, v noci byla citelná zima (holt jsme v horách), naše ležení se postupně dostává do hřejivých slunečních paprsků: sušíme věci a spacáky na plotě (místo rozcvičky lezu 2x přes plot pro utěrku – k Jirkovu pobavení), káva + čaj (pečivo nemáme), vedle nás balí Němci – manželé – jsou nechutně dokonale vybavení „na těžko“ (co jen v těch brašnách, proboha, mohou mít?), na poprvé se nám podaří vše nacpat do brašen! (i mé sandále našli lepší místo pod sedlem, karimatka zase v horní brašně za oblečením)


9.30 v pohodě odjíždíme z kempu Jiskra do centra Harrachova: je to bída, vše je tu pro Němce (alespoň podle cen), v českém konzumu už nemají pečivo (je přeci neděle) a tak si k mléku a tavenému sýru dáváme 6ks slaných preclíků a pribiňák navrch! Vše za 40,50Kč na terase před obchodem s výhledem na „mamuta“, penzion Ploc a Čerťák


10.30 odjezd pod můstky krásným Anenským údolím na hlavní silnici, sjezd ke křižovatce a podél Jizery vzhůru po levém břehu balvanitého řečiště Jizery až k mostu železnice Tanvald - Harrachov, fotíme, dál už to nepůjde.


12km   Kousek za mostem je polská státní hranice, po zralé úvaze zamítáme (naštěstí) divoký nápad, že bychom snad přešli na druhou stranu po mostu, asi 3km se vracíme zpět k lávce přes Jizeru a už stoupáme vzhůru po asfaltečce na pravém břehu na Bukovec


19km   Bukovec: potkáváme spoustu cykloturistů, není divu, je neděle, modrá obloha bez jediného mráčku a Jizerské hory jsou pro cyklisty (zejména ty na horských kolech) „zemí zaslíbenou…“


20km  12.20 PYRAMIDA (=chata): dopřáváme si zde nedělní oběd (oba hrachovku, já moravského brabce s houskovým knedlíkem a zelím – 95Kč, Jirka borůvkové knedle se šlehačkou a s 5.cigaretkou – 90Kč), nemá to chybu, dokonalá idyla, jen kdyby to kasírování šlo rychleji (měli jsme snad raději odejít bez placení?), musel jsem jim placení u pultu doslova vnutit!  13.15 focení a odjezd kolem Hnojné chalupy.


21km  Rašeliniště Jizerky: je to možné? Fanča v jezírku a její páníčci na břehu = rodina Honzů v plné síle (až na Terezu), to je ale náhoda, lépe bychom to snad ani nezrežírovali (jsou od pátku do úterý s koly v Harrachově a podnikají výlety), čvrt hodinky povídáme a vzájemně se fotíme, loučíme se (jaká další milá a neplánovaná setkání nás ještě čekají?)


26km  14.00 Smědava (vlevo Jizera  1122m, vpravo Smrk 1124m), báječný sjezd serpentinami téměř do Bílého potoka 31km odbočujeme vpravo po zelené silničkou okolo chaty Huberty až na Červený buk.


36km  14.45 Červený buk: volám Péťovi (jede s Klárkou dědovým favoritem do Liberce, jsou v Jičíně), prudký sjezd naštěstí po kvalitní asfaltce (maximálka 70 km/h !!)


43km  15.15 – 15.40  NOVÉ MĚSTO pod Smrkem: vychutnáváme si zmrzlinu před cukrárnou na náměstí, obloha už zdaleka není bezoblačná, vypadá to na pořádnou bouřku, raději pojedeme dál, Dolní Řasnice, Krásný Les (=cyklostezka 3059 je bezva), zmítáni poryvy větru a v kapkách deště chráněni stromořadím dojíždíme do Frýdlantu.


56km  16.15  FRÝDLANT náměstí (musel tu být pořádný liják, který nás naštěstí minul): radíme se, co dál, volám bratrovi do Liberce: výborně, dnes máme o nocleh a střechu nad hlavou postaráno!


64km  16.50 hraniční přechod Heřmanice – Kunratice: focení před závorou se obešlo bez problémů, poprvé co jsme rychle odbaveni, míříme do Bogatině (Bogatynia).


71km   17.30 – 17.40 Turoszów, tepelná elektrárna Turów o 6ti blocích spalující místní nekvalitní hnědé uhlí (lignit), dnes díky EU z větší části „odsířená“, ale mající na svědomí zkázu lesů nejen v Jizerských horách (odumřelé stromy jsou dostatečným mementem!): fotím z prvního mostu (pro příště: lepší by to bylo víc vpravo z druhého). Teď už to není „slunce v duši“, ale spíše pořádná „depka“: jsme v „měsíční“ krajině!


            Má takováhle velkoplošná těžba vůbec smysl? Stojí honba za energií za ty obrovské náklady (ekonomické i ekologické), které zatíží na dlouho nejen současné generace? Přitom vpravo od nás za hraniční Lužickou Nisou (Lausitzer Neisse), tedy v Německu, nás posměšně „točí“ vrtule větrných elektráren jakoby chtěly říct: „tudy vede cesta“!


75km  Dokumentuji (= fotím) povrchový důl mamutích rozměrů v pozadí s Ještědem, s Jizer-skými horami (odkud jsme přijeli a kde bylo tak krásně) – to však musím přeběhnout jeden kilometr tam (a 1km zpět) po „území nikoho“: nově založené hlušině, kterou se snaží vápněním rekultivovat (a snad zde, „dá-li bůh“, jednou něco poroste) až na okraj jámy, je tak velká, že ji musím fotografovat alespoň na třikrát! Jirka si zatím dal „kouřovou“a sledoval mé, jistě komické, pobíhání po haldě na obzoru. (O kilometr dál byla připravena vyhlídková terasa…) Ještě že na mě neposlali hlídači vlčáka?!
Sieniawka, Porajów


83km  18.45 hraniční přechod Porajów – Hrádek nad Nisou: naše první (a zdaleka ne poslední) setkání s vietnamskými trhovci a jejich „veletrhy“ všeho možného a hlavně nemožného nevkusu (teď se tomu ještě smějeme…), jedeme do centra (na křižovatce zrovna volá Jitka), volám Péťovi, aby pro nás přijel (domlouváme „digitál“ a trasu, abychom se neminuli).


90km  19.10 před Grabštejnem nás Péťa s Klárou „mají“, fotíme se u hradního plotu a za netušeného zájmu médií (= Klárka nás fotí za jízdy) pokračujeme ještě asi 1 km.


91km  19.30 KONEC, dnes to byla proti včerejšku projížďka, sundáváme brašny, dáváme kola na střechu a poprvé (a vyjma zítřka naposled) za celou trasu se vezeme autem.


            20.00 LIBEREC – nový dům bratra: po přivítání hurá do sprchy, báječný guláš a pivečko k večeři, vyprávění u kávy, prohlížení čerstvých „fotek“ na notebooku a plánování další trasy nad mapami, nemusíme stavět stan, spíme v přízemí v pokoji pro hosty, ještě přemáchnout moiru a jde se spát!


Je 23.00 a my máme „pocit jistoty a bezpečí“