3.den   pondělí 22. 7.


ÚTOK NA „SEVERNÍ PÓL“


 


            6.30 budíček (zvoní můj mobil), balení.


            7.00 – 7.15 snídaně (toasty, rohlíky, čaj) obsluhují nás holky a brácha(Míša je v práci).


            7.15 přijel Péťa a nakládá naše kola a bagáž.


7.30 loučíme se s bráchou a holkami (jedou na městský sportovní tábor).


7.40 odjezd (naposledy autem) do Hrádku nad Nisou.


8.10 u benzinky „strojíme“ kola, dopisuji deník a mezitím nás Péťa fotí na digital (než dojdou baterky), Jirka vychutnává v pořadí již osmé cigáro, proti včerejšku se citelně ochladilo, fouká nárazový vítr a sluníčko jen sporadicky „vykukuje“ zpoza mračounů.


8.45 odjezd: nějak se mi do toho dnes nechce, vždyť se uvidíme nejdříve za dva týdny, když to dobře půjde, teď už jde opravdu do tuhého, „ahoj synu a hodně zdaru“ (to platí navzájem: první kilometry dnešní etapy myslím naPéťu, aby dobře dojel a aby dnes konečně udělal důležitou zkoušku, která mu chybí k ukončení 1. ročníku na VŠ).


9.00 přechod do Polska (známého již ze včerejška) a po 1km přechod do Německa.


10km   9.15 – 9.30 Zittau (= Žitava): projíždíme úmyslně centrem města abychom se podívali na nádherně s německou precizností zrekonstruované domy na náměstí, ještě v dobách NDR jsem tady byl, ale už bych to tu nepoznal, přes kopec dojíždíme do Gr.


25km  10.30 Grossschönau: obdivujeme krásné hrázděné domy s břidlicovými střechami (připadáme si jako ve skanzenu), ale marně hledáme turistický přechod do Varnsdorfu (tady jsem byl na vojenském cvičení v r.1989  a taťka tady vojákoval a dodnes se s rodinami spolubojovníků scházejí), jen koukáme přes ostnatý plot a vrata na dvůr nějaké fabriky v Čechách, co naplat, musíme přes tři kopce a často proti větru do Seifhennersdorfu (alespoň ušetříme dvojnásobné vytahování pasů, ale to je slabá útěcha), zde jsme rychle odbaveni: jen pokynou rukou,ať pokračujeme dál (a neotravujeme nějakými razítky) do Rumburku.


35km  11.30 – 12.15  RUMBURK: typické pohraniční město, náměstí je momentálně v rekonstrukci a kompletně vykopané dláždění nám neumožňuje vjezd, vše dovršuje necitlivá dostavba paneláky z dob nedávno minulých, na lavičce u pískoviště svačíme (housky, sýr, paštika, mléko, pribiňák a koláče od maminky), Jirka dolepil brašny a já píši deník (hurá, našel jsem dvoubarevnou propisku, kterou jsem pohřešoval).

12.15 šlapeme směr Jiříkov, na kopci u hotelu a benzinky odbočujeme vlevo na cyklotrasu 3042 (= nádherná zvlněná hřebenovka lesem po asfaltu mírně dolů!)


48km  13.20 ŠLUKNOV – nejsevernější město v ČR: Jirka kupuje pomerančový multivitamín - nový džus a já ke své plné spokojenosti testuji veřejné záchodky.


            13.40 odjíždíme dál na SZ po cyklotrase 3043 vstříc bouřce, polní cesta je místy sjízdná s největším sebezapřením a soustředěním, chudák kolo, ale v lese už je asfalt a krásná hřebenovka.


            14.15 Lipová, Liščí (a lišky tady opravdu dávají dobrou noc) a v Severní měníme kurz opravdu na sever (cítíme, že nemůže být daleko, stále se ochlazuje!) a do kopce.


64km  15.00 letního středoevropského času (=LSEČ) dobyli všichni účastníci expedice nejsevernější místo ČR = turistický přechod Severní: 51°03´SŠ (rozesíláme SMSky obdobného znění a zažíváme obrovskou euforii), vaří se polévka, podává se káva, přikusujeme horalky, je tu opravdu zima (15°C), obloha zatažená, poryvy větru, ještě nezbytná fotodokumentace v tričkách Rubeny (poprvé si užíváme procedury zvané „boj se samospouští“, ta u našeho foťáku trucuje)


            16.30 jedeme ještě asi 500m za čáru do Saska k informačnímu panelu a pak hurá dolů s větrem v zádech (dvakrát hurá, protože se ozývá Péťa a oznamuje, že zkoušku udělal – za 3, ale MÁ ji !!), Lobendava, Horní Poustevna (stále podle potůčku z kopce)  


75km  17.10 hraniční přechod Dolní Poustevna – Sebnitz: rázem se ocitáme jako mávnutím kouzelným proutkem v jiném světě (fotíme na kouzelném náměstí zalitém podvečerním sluncem), čistém, upraveném, nedávno precizně opraveném či zrekonstruovaném, i naše kola a zadnice si pochvalují perfektní „koberec“ v 7km dlouhém stoupání na S.


83km  17.50 Saupsdorf: odtud z výšky už vidíme tmavé kulisy pískovcových stěn a věží NP Saské Švýcarsko a dobře jsou patrná hluboce zaříznutá kaňonovitá údolí Labe a jeho přítoků, máme se na co těšit (škoda jen, že nemáme více času!), sjíždíme vpravo dolů překrásným údolím říčky Kirnitzsch 18km k Bad Schandau (škoda, že člověk neví, co přijde, udělal bych více obrázků hned na začátku, než se údolí zahloubí a skály zmizí za korunami stromů, za chvíli se celé údolí ponořilo do stínu), je tu spousta odboček–nástupů do skal a také řada malebných penzionů (prostě masové turistiky ráj), od poloviny údolí začíná (končí) úzkokolejka tramvaje a bohužel také kostky typu „Petrovické zatáčky“.


100km 18.50 cedule Bad Schandau: projíždíme opět krásně upraveným městem po cyklostezce k Labi do přístavu, jsme absolutně nejníže za celou trasu: 112m n.m.!


102km 19.00 fotíme se i s koly na molu (snad nás nikdo nepozoroval, to by se divil a bavil zároveň!), sedíme na lavičce na nábřeží, večeříme (sekaná, chléb, mulťák), pozorujeme cvrkot na Labi i na březích, povídáme a je nám dobře, začíná nám docházet, že jedeme opravdu kolem republiky (ještě mnohokrát pak  budu mít možnost vychutnat si ten báječný pocit, který jsem dosud nezažil a který mě i teď s odstupem naplňuje štěstím: jsem na nějakém místě( tady zrovna u Labe), kde jsem už dříve mnohokrát byl, ale až teď tu jsem výhradně vlastní silou s pomocí toho báječného vynálezu, kterému se říká tak prostě kolo), filozofujeme a klademe si otázku: kdo byl v Bad Schandau z Pomezek dřív – my nebo voda z Úpy, kolem které jsme předevčírem jeli? a zaháníme pokušení pokračovat v cestě po proudu kolem Labe až do Hamburku – jak dlouho by nám to asi trvalo?


            A to ještě nemůžeme mít potuchy o tom, že za tři týdny tady bude všechno vypadat úplně jinak – naprosto neuvěřitelně včetně absurdní možnosti „srazit se“ na kole s lachtanem Gastonem! To bychom tady ale dozajista skončili!


19.45 odjezd místy po cyklostezce proti proudu na pravém břehu (jde to i po druhé straně, kde co chvíli projede vlak, ale to bychom museli ještě kousek dolů po proudu k mostu a navíc je to tam už ve stínu), fotíme hrázděné domky pod pískovcovými stěnami (až sem k jejich oknům musela zasahovat povodňová hladina Labe), Schmilka


110km 20.15 Hřensko: a jsme doma, myslíme si, ale nejsme: kdysi malebná vesnička při ústí Kamenice, je dnes obrovská tržnice s malým, šikmookým personálem (Jirka je z dalšího „veletrhu“ očividně otráven a pronáší v pravdě prorockou větu: kdyby tak ty vietnamský boudy vzala velká voda!...) a to nás ještě čeká na dalších 13km do Děčína parádní defilé živoucích přírodních „krás“, většinou kyprých a černovlasých, nabízejících služby červených luceren (šlape se tu opravdu dobře, tedy nám a do pedálů, vylepšujeme si denní průměr i díky představě, že bychom měli defekt a museli zastavit, jó, děvčata, naše nosiče už jsou obtěžkány …).


123km 21.00 DĚČÍN, náměstí: volám domů Jitce (Jirka si to odbyl už v Hřensku), stmívá se, po poradě jedeme přes starý obloukový most na druhý břeh do Přípeře a pak asi 2km do ukrutného „krpálu“ do Jalůvčí (taková Vysoká Srbská, ale delší) .


126km 21.30 JALŮVČÍ: soukromá hospůdka v chalupě (pochopitelně hrázděné): Krušovice, klobása s křenem (nemá to chybu) s výhledem na Děčínský Sněžník, ještě poslat SMSku domů, sympatická vedoucí nás ochotně nechává se slovy „však je tady místa dost“ postavit stan a přespat na zahradě


            24.00 ležíme ve stanu, upadáme do hlubokého spánku, vůbec se nenecháme rušit hospodskou prázdninovou produkcí typu „duc duc ratata“!