4.den   úterý 23.7.


DĚČÍNSKOU VRCHOVINOU DO KRUŠNÝCH HOR


 


            6.45 budíček, je krásné ráno (sucho, bezvětří a tepleji) a rozhledna na vrcholu Děčínského Sněžníku vábí k návštěvě - zdá se tak blízko a na dosah, letím kadit po silnici vzhůru za nějakou mohylu (celou noc jsem příšerně smrděl), Jirka mezitím postavil na čaj a kávu na dřevěné cívce od kabelů či drátů, po chvíli již hodujeme sušenky Be-Be s nugetou, balíme a můžeme hovořit o štěstí, že jsme nepíchli kola, vždyť se všude kolem povalují hřebíky-papíráky, neboť na hospodě se mění střešní krytina-kanadský šindel, můžeme si popovídat s řemeslníky uvázanými na lanech za komín, další dobré znamení: šlápli jsme několikrát do psích výkalů, budeme mít kliku!
8.30
odjezd k prodejně pro čerstvé rohlíky a šunkový salám,
8.45
šlapeme do pedálů a najíždíme první kilometry, jak jinak, stále do kopce!


7 km   9.25 míjíme ceduli CHKO Labské pískovce – Kristin Hrádek, jsme v sedýlku: vedle silnice potůček a dřevěný altán s podlahou a odpadkovým košem (ideální místo pro bivak bez stanu), i Jirka má „velkou" za sebou (prostě máme hotovu ranní údržbu), mě mezitím zaujal citát indiánského náčelníka Seattla z r.1854 na informačním panelu: až zemře poslední strom a poslední řeka bude otrávená a poslední ryba chycená, až potom si uvědomíme, že se peněz nenajíme..!  


12km  10.00 Hraniční bouda vpravo od silnice: na chvilinku zastavujeme u předzahrádky a posloucháme zprávy Rádia Impuls (abychom byli v obraze), odbočujeme vlevo 1km strmě vzhůru na nejlehčí převod brutálním výšvihem na plošinu stolové hory Děčínského Sněžníku (723m), připomíná nám to náš Bor nebo Hejšovinu, začínám cítit úpony pravého kolena, uf, byla to šichta, ale jsme nahoře!


14km  10.25 Děčínský Sněžník, rozhledna: necháváme se vyfotit na diák od dvou starších německých cykloturistů a kocháme se panoramatickým výhledem na Děčín a Ústí nad Labem hluboko pod námi, vzadu rozeznáme ještě tak siluetu vysílače Buková hora a Milešovku (837m), Ještěd ani Říp však nejsou vidět – bohužel (je asi 60% viditelnost), jinak to musí být za výborné viditelnosti úžasné, na 30m vysokou rozhlednu proto ani nelezeme, zato si v bufetu dáváme za 25 Kč grilovaný párek a kávu.


23km  11.35 TISÁ pod Tiskými stěnami: horolezecký ráj (Jirkovo horolezecké srdce plesá), škoda že není více času, informační centrum je bohužel právě jedině v úterý zavřené, v sousední zelenině alespoň dobíráme vodu


27km  12.15 Petrovice: v benzince Shell Jirka kupuje film, protože je to první vesnice od automobilového hraničního přechodu, je tu čilý turistický ruch se všemi atributy: vietnamskými veletrhy, supermarkety a benzinovými čerpacími stanicemi, hospodami i restauracemi a samozřejmě také mnoha příslušnicemi nejstaršího řemesla – to vše za výhodné ceny (nikoliv pro našince), člověk žasne, jak německá šetrnost žene naše bohatší sousedy k pouštění žilou (jsou to doslova nájezdy vos na med, často bohužel med pochybné kvality), to ale není naše starost, my teď spíše přemýšlíme, jak se dostaneme přes kopec do Krásného Lesa, následující nepřetržité stoupání na Větrov je obzvláště výživné (samozřejmě přímo proti větru), rozhled kolem je však fascinující: stolové hory Labských pískovců stále více mizí vzadu pod námi, okolo samé pastviny, sem tam nějaké stavení (vesměs rekreačky) a skupinky stromů. Je to taková bezlesá silněji zvlněná opuštěná náhorní plošina


38km  13.30 Adolfov: horské lyžařské středisko, focení, opouštíme okres Ústí nad Labem a vjíždíme do okresu Teplice.


43km  14.00-14.10 FOJTOVICE pod Komáří hůrkou (809m): odpočíváme a svačíme za vsí u pomníku obětí pochodu smrti politických vězňů z roku 1945 a meditujeme o dějinných zvratech: upravené, obhospodařované Německo 500m od nás a zdevastované české pohraničí a zemědělství, do toho nudící se cikánské děti bydlící v nedávno perfektně opraveném činžáku bývalých státních statků a k tomu po silničce se prohání v moderních autech Němci, co natankovali levný benzín i chutné menu a potraviny (a to vše skoro 60 let po válce, kterou prohráli !?!),  fotím dva snímky a je mi nějak smutno z promarněného času, promrhaných sil a ztracených iluzí! A pořád do kopce až k oblakům támhle na obzoru, je citelná zima a má kolena už toho mají nějak dost!


50km  14.50 CÍNOVEC: náladu nám spravuje Hospoda Na cínu u „kruháče“ (stylově zařízená chalupa), dáváme si oběd (bramboračka, vepřo, knedlo, zelo, Zlatovar 11° , vše za 100Kč), posílám SMSku Jitce, nemohu nikde sehnat film na diáky, mohl bych sjet dolů přes Dubí do Teplic, ale nějak na to nemám morál (později budu litovat) 
16.05 odjezd a hned musíme řešit problém, jak se dostat přes obří kamionová parkoviště a množství frekventovaných silnic s protihlukovými bariérami na správnou cyklotrasu č.23, daří se, jen ten kůň při focení nepostál a ještě otravuje, (právě jsem udělal na dlouho poslední diaobrázek, další budou až za Aší !!) Jedeme po fantastické cestě mezi malými stříbrnými smrky po hřebeni Krušných hor.


58km  Vitiška: lyžařské vleky se sjezdovkami a nádhernými výhledy na České Středohoří (jen ta viditelnost kdyby byla lepší…), jsme kousíček od Bouřňáku (869m).


61km  Nové Město (rekreační středisko): odbočujeme vpravo směr Moldava, Grünwaldské vřesoviště a sjezd k vodní nádrži Fláje.


72km  17.55 vodní dílo Fláje: 755m n.m., vybudováno v letech 1954-63, přehradní hráz: jediná betonová pilířová přehrada v ČR (34 pilířů), max.výška 55,5m, délka koruny 459m, min.šířka 8m, max.šířka 53m, uvedena do provozu v r.1960 (je tedy stará jako já), slouží k akumulaci vody, k zásobování Mostecka a Teplicka pitnou vodou a k výrobě elektřiny v elektrárně v Meziboří, přejíždíme po hrázi a pokračujeme podél nádrže a nekonečného plotu obory Fláje (vše po levé ruce).


82km  18.50 Klíny, křižovatka (rovně bychom sjeli dolů do Litvínova) s pro nás velmi důležitým upozorněním:“Svítí-li červená STOP, nekuřte, vypněte motory!“ A tak jsme „motory“ vypnuli, kouřili (Jirka), fotili (já) (viz foto) a báječně se zasmáli. Jen chvilečku do kopce přes horizont a pak už jen super sjezd do Mníšku (akorát zde připravovali slavnostní otevření nového silničního přechodu) a dál do Nové Vsi, kilometry na komputerech jen naskakují


91km  19.30–19.45 NOVÁ VES v Horách: večeříme (rohlíky a trvanlivý salám) v budce autobusové zastávky u sociálního ústavu a radíme se jak dál – po žluté turistické bez větších problémů dojíždíme po 1,5 km do Hory Svaté Kateřiny, rozhoduji, že dnes už bylo dost kopců a proto pojedeme na SZ podél potoka  Svidnice do Brandova.


100km 20.30 BRANDOV – horská obec sevřená ve výběžku mezi hranicemi s Německem: voláme domů (Jitka je zrovna s Renatou Machovičovou na návštěvě u Honzů), jedeme ještě po zánovním asfaltu  dolů k hraničnímu přechodu a zpět obhlídnout situaci a terén na přespání, nakonec končíme v hospodě u fotbalového hřiště, dáváme si pivečko Krušovice a seznamujeme se s panem Truntschkou – má pro cyklisty pochopení, vždyť jeho syn je v české cyklokrosové reprezentaci a má doma 2 juniorské medaile z mistrovství světa, Jirka dokupuje kuřivo (fuj, celou krabičku).


103km 21.50 stavíme stan na pažitu před plotem chalupy pana Truntschky, má o nás péči,pořád se ptá zda něco nepotřebujeme, přinesl nám v kbelíku čistou vodu, svítí nám baterkou, nechává rozsvíceno před domkem a zve nás na ráno na snídani.
22.45 zaléháme, opravdu jsme dnes měli kliku, že by to bylo tím ranním „rozmáznutým“ šlápnutím?