7. den  pátek 26.7.


OD ŠPALÍČKU NA BABYLON


 


            6.23 budíček (…ještě bych snesl jeden veršíček), holení, hygiena (dnes komfortní), balení, v 7.25 opouštíme prostory šaten (slib jsme tedy dodrželi), dáváme si ještě ranní cappuccino a Jirka „nezbytnou“ cigaretku, ještě jednou děkujeme za azyl.


            7.35 odjíždíme na snídani do CHEBU, procházíme pěší zónou a v místním mléčném baru (s kreditními kartami) si dopřáváme opravdu vydatnou snídani o několika chodech, tak hodnotnou a pestrou, že musím přerušit focení na překrásném chebském náměstí a s vypoulenýma očima vyhledat WC, až pak mohu v klidu zvěčnit Špalíček – jedinečný soubor hrázděných měšťanských domů na dolním konci náměstí. Tady je opravdu co obdivovat, konečně se nemusíme stydět jako např.ve Vejprtech. I my to dovedeme, když chceme! To na pumpařem doporučenou prohlídku největší vietnamské tržnice ve střední Evropě si rádi nenecháváme čas (vždyť „ťamanských“ tržnic jsme už viděli snad desítky a určitě jich ještě na hodně takových narazíme) a tak přesně podle plánu v


9.00 opouštíme Cheb po silnici č.606, zanedlouho přejíždíme po hrázi vodní nádrže Jesenice (je vybudovaná na říčce Odravě) a po v pátek velmi frekventované silnici č.21 frčíme průměrem hodně přes 20 km/h na Planou.Vlevo, tedy na východě, se rýsuje Slavkovský les s Lesným (983m), vpravo Český les s Chebským vrškem (679m). Asi po 20ti  snadno a rychle ujetých kilometrech se dostáváme z roviny do kopců. Ve stoupání za svodidlem pozoruji na 3m nic netušící srnu s kolouškem. Asi je omámená výfukovými zplodinami, když nevnímá hluk od kamionů?! Dnes se chceme dostat až k Domažlicím a proto jsme zvolili tuto „civilizovanou“ frekventovanou trasu na rozjezd (něco za něco), ale vydrželi jsme to jen do Staré Vody.


27 km  10.35 Stará Voda (599m): odbočujeme vpravo na okresku č.36 a rázem se ocitáme v Přírodním parku Český les, následující sjezd je však záhy tvrdě vykoupený obrovským „utahovákem“ na Krásné (677m).


32 km  11.00 Krásné… snad je to tu krásné, my jsme hlavně rádi, že jsme nahoře!


34 km  11.08 Tři Sekery: za vesnicí nás cedule upozorňují, že vjíždíme do dalšího kraje: vítá nás Plzeňský kraj, okres Tachov. Současně se však radikálně, a to k horšímu, mění povrch silnice: díry a výmoly mají převahu nad ostrůvky zbylého asfaltu (chvílemi mizí asfalt úplně). Jiný kraj, jiný pán. Tady evidentně zeje pokladna cestářů prázdnotou! Znovu tak mám možnost ocenit výhodu odpružené přední vidlice mého Authora. Zato Jirka se třepe jak hadr na holi! Až do Broumova se musíme maximálně soustředit na výběr té nejméně rozbité stopy a nemáme tak čas hledat za ploty obrovské obory Interlovu nějaké ty „paroháče od vysoké“.


41 km  11.30 BROUMOV: ač zeměpisář, vůbec jsem neměl ponětí, že je také nějaký další Broumov kromě toho našeho – mého rodiště. Místo mnichů a kláštera však tady mají další „veletrh s ťamany“! Zastavujeme u benzínky ESSO, dáváme si Pepsi a při konzumaci  vlastních zásob a čtení zapůjčených novin pozorujeme v němém úžasu počínání jakéhosi obtloustlého němce, který se snaží postupně přemístit a vtěsnat do svého bavoráka skoro tři palety dřevěných briket. Výsledek? Auto sedí na doraz a jeho unavený pomocník si nemá kam sednout. Bude snad muset jít pěšky! Další příklad německé spořivosti a evidentně výhodné koupě. (A to jsme nemohli počkat, abychom se přesvědčili, zda se ještě jednou či dvakrát od hranic neotočí).


            12.15 odjíždíme z Broumova dolů okolo veletrhu (s „krásnými“ vycpanými jelínky) a odbočujeme vlevo na lesní asfaltku vyznačenou jako cyklotrasa č.36. Bohužel však jenom v našem Turistickém autoatlase Česko 1 : 100 000 od SHOCARTU. Amatérsky vyvedená směrovka přitlučená rezatými hřebíky do kmene stromu u odbočky je na desítky kilometrů poslední značení, s kterým se dnes setkáváme! O značení českých cyklotras bychom mohli napsat samostatné pojednání (a „zodpovědným“ značkařům rozbít hubu, kdyby zrovna byli po ruce)! V neznámém, členitém lesním terénu musíme spoléhat sami na sebe a svůj čich a odhad. Místo v Halži se po další krosové vložce křížené s orientačním závodem ocitáme v Chodském Újezdu! A tak již po silnici přes Březí za drobného mžení a v poryvech větru dojíždíme do Tachova.


58 km  13.20 TACHOV: Restaurace U Poláků: velmi příjemné a rychlé místo na zasloužený oběd. Můžeme doporučit naše menu: hovězí polévku s játrovými knedlíčky, kuřecí roláda s bramborem a Gambrinus – 2x . Sedíme nad atlasem a plánujeme další postup: ještě nás toho dnes hodně čeká, nebude to rozhodně projížďka růžovým sadem! Poučen okolnostmi, kupuji další diafilm (Kodak).


            14.30 odjezd, lépe sjezd, dolů do okresního města, ptáme se na trasu a pak už neomylně dupeme do krpálu na Dlouhý Újezd (je to kopec jako u nás na Vyhlídku), Žebráky (sjezdy střídají přenáročné výšlapy na nejlehčí převody – je to o vůli!), cestou k vesničce Hošťka (samozřejmě je na kopci) se za mnou stále častěji ozývají výkřiky typu „já se z toho picnu“! Jak výmluvné... Naštěstí dál už se cesta napřimuje.


75 km  15.50 rozcestí u Rozvadova, podjíždíme dálnici a děláme si pauzičku na kávu v restauraci v Kateřinských Chalupách s kýčovitým umělým rybníčkem s vodotryskem a s „nepostradatelnými“ veletrhy po obou stranách silnice.


77 km  Kateřinské Chalupy: volám Jitce a dělám statistiku (ø 16,8 km/h, max.52,5 km/h, t: 4.35 hod, celkem 757 km)


16.23 odjíždíme do Svaté Kateřiny, 4 km dlouhým, přímým úsekem k zámku Diana a dál až do Železné projíždíme lesy hraběte Kolowrata. Tak tady to nemělo chybu! Ideální pro naše trekingová kola: šotolina, malá převýšení a hlavně malebná krajina panského lesoparku. Trochu to tu připomíná Babiččino údolí (až na tu Úpu).


88 km  17.05 Železná: opět hraniční přechod s benzínkami a tudíž znovu vietnamští trhovci! Nic pro nás. Pokračujeme  vpravo stále po proklamované, leč v terénu nevyznačené, šestatřicítce na samotu Železnou Huť (je zde pouze dětský tábor) a pak už to jde v plné parádě stále vzhůru, v nejexponovanějších místech 2x sesedáme a tlačíme (nemíníme se zrušit) a konečně jsme na Pleši (794m), cesta dolů se klikatí, je to znovu náročné na orientaci (nejenom že chybí cykloturistické značení, ale chybí i slunce, je zataženo a znovu drobně mží, oblaka se nám válí nad hlavami), ještě že se můžeme „chytnout“ červené turistické značky! Kopec Pleš si zkrátka budeme určitě pamatovat do smrti smrťoucí. Ve sjezdu dosahujeme dnešní maximálku a na téčku (opět bez značení) trefujeme správný směr, tj. vpravo. Krajinou ne nepodobnou šumavské přijíždíme do Rybníku.


104km 18.40 RYBNÍK: jsme po dlouhé době v civilizaci (od Železné jsme nepotkali jediného človíčka), v restauraci, kde se v pátek večer schází ke kultuře místní i přeshraniční sousedé, si dáváme omeletu s houbami a pro zahřátí grog.


Do deníku si zapisuji dnešní údaje: ø 16,2 km/h, max.54,5 km/h, t: 6.23 hod.


            19.30   odjezd, jsme posilnění, odpočatí a navíc se na rozcestích objevují tolik potřebné žluté směrovky: Závist 3 km, Nemanice, Lísková 15 km, pohodová cesta.


119km 20.15   Lísková – hraniční přechod: ptáme se obsluhy u benzínky Q1, zda bychom si u nich nemohli dát sprchu, ale jsme odmítnuti: sprchu tady nemají, stejně jako signál pro naše mobilní telefony. A protože se již den nachýlil, instalujeme světla a domlouváme taktiku pro zbytek dnešní etapy: pojedeme za sprchou a signálem do vnitrozemí na Babylon!


127km Těch 8 km na Výhledy k soše spisovatele Josefa Šimona Baara je to, až na závěr, neustále do kopce – nejdříve pozvolného, postupem času však stále „výživnějšího“.


            Po kotárech Tachovska, překonání Pleše, je to pomyslná třešnička na dortu dnešního dne (zejména 4 km dlouhá, stále se zvedající „rovinka“). Jsme oba rádi, když mi asi ve 2/3 s naskakujícím signálem zvoní mobil. Pauza u příkopu. Péťa volá, jak nám to jde?


            No – jde! A jsme v pořádku. To je hlavní! Celou dnešní trasu lituji, že počasí není na focení. Zvlášť na Výhledech a v Klenčí pod Čerchovem, kam sjíždíme za soumraku a vytváříme dnešní maximálku 55 km/h. Za tratí odbočujeme vpravo do Trhanova.


133km Trhanov (z Výhledů jsme mohli jet přímo přes Chodov rovnou na Babylon a ušetřit si tak závěrečné riskantní kilometry ve tmě po frekventované hlavní silnici vedoucí od Domažlic):  ještě 2 kilometry jedeme na státní (samozřejmě, že do kopce). Dnešní poslední tři kilometry zdoláváme tedy po hlavní, která vede k hraničnímu přechodu Folmava/Furth im Wald, za dost hustého provozu. Není divu, je pátek! Naštěstí souběžně vede cyklostezka – naše záchrana.


138km 21.45 BABYLON: vjíždíme do kempu vpravo od silnice, vyhlížíme vhodné místečko pro táboření (máme na to takovou „válecí“ metodu: leháme si ve tmě na ašský igelit a zkoušíme křivost trávníku, na který už padla rosa) a ještě dříve, než se dáme do stavění stanu a vaření, voláme domů. Dnes byla špatná nálada a výčitky, trochu mě to rozhodilo. Děvčata, nekomplikujte nám to, my máme těch překážek a kopců ažaž !!


            Následuje už obvyklá rutina se stanem, spacáky, karimatkami a koly. Mimochodem, kola na noc zamykáme speciálním zámkem s alarmem a čidlem reagujícím na opakovaný pohyb. A aby naše kola nebyla příliš nápadná a nelákala tak případné zlodějíčky, schováváme je pod návlek, který nám z maskáčové šusťákoviny ušila Jirkova manželka Zdena. Celé se to u země ještě zdrhne šňůrou (také v barvě khaki) jejíž konec protáhneme až do stanu. „Nas nedogonja!“ zpíváme si s děvčaty Tatu...


            Mezitím už vaříme bramboračku, čaj a k němu si dáváme tvarohové buchty s nugetou (mňam, mňam). Sprchování ve vařící vodě je taky žůžo. Udělali jsme si ze sprchy parní lázeň. Se špínou odplavujeme z těla i únavu! Pohoda. Ještě nás čeká každodenní (spíše každovečerní) rituál mazání nohou kafrovou mastí (také od Zdeny) a už spíme. Nejlépe a nej-tvrději za celou cestu!  Není divu: ø 16,5 km/h, t: 8.19 hod, max. 55,5 km/h,  celkem jsme za 7 dní najeli 818 km přes hory a doly!


            Vydatný spánek budeme potřebovat. Čeká nás 2.týden naší cesty a hned zítra Šumava!